L.Radoměřská (STP): bariéry nejsou jen fyzické.

V letošním roce organizační výbor za souhlasu celorepublikové procedury STAVBA ROKU rozšířil kategorii bezbariérové stavby na území celého státu. Podle krajské koordinátorky Národní rady osob se zdravotním postižením Středočeského kraje a spolupracovnice středočeského spolku Národní institut pro integraci osob se zdravotním postižením Marie Madejové je Svaz tělesně postižených Středočeského kraje největší organizací v kraji a navíc tělesně postižení jsou společností chápáni jako osoby, které potřebují bezbariérové prostory nejvíce. Technické překážky jsou  problémem i pro seniory, dočasně nemocné (např. zlomená noha), pro maminky s malými dětmi apod. Proto redakce stawebu požádala o rozhovor Lenku Radoměřskou, předsedkyní Krajské organizace Svazu tělesně postižených Středočeského kraje:

Paní Radoměřská, jak Vy osobně vidíte  problematiku bezbariérových staveb?

Působím také jako a jako předsedkyně místní organizace Svazu tělesně postižených Středočeského kraje v Červených Janovicích a tak mohu říci, že problémy  s bariérových prostorem je pro osoby s fyzickým postižením  „ noční můrou“. Pro některé z nás je i jeden schod či drobná nerovnost podlahy velká překážka. Ovšem nejde jen o nás , ale jde také  o osoby, které mají omezenou schopnost orientace – zejména sluchové  nebo zrakové postižení. Na základě mých osobních zkušeností se situace postupně zlepšuje. Určitě je dobré, že jako osoby se zdravotním postižením máme v této oblasti  svého “ochránce“ v podobě  Národního institutu pro integraci osob se zdravotním postižením. Vždyť tento institut prostřednictvím svých konzultačních středisek „hlídá“ aby  byly dodržovány pravidla pro bezbariérové stavby či jiných prostor.

Jak hodnotíte dosavadní aktivitu udělování výročních cen bezbariérovým stavbám ve Středních Čechách?

Od počátku vyhlašování bezbariérové stavby roku ve Středočeském kraji sleduji, které stavby byly nominované a která stavba zvítězila. Mně osobně se nejvíc líbila předloňská regenerace kutnohorského sídliště Šipší nebo spolkový dům v Cerhenicích z ročníku 2015 a z těch ještě starších dětský pavilon kolínské nemocnice, kde na chodbě visí výroční certifikát z roku 2012 doposud. Především bych chtěla ocenit organizátory, kteří se této soutěži věnují. Už nyní se těším jaké stavby budou nominované na bezbariérovou stavbu za rok 2018. Řada stavebních děl letos dokončených je už na internetu zveřejněna a myslím si, že letošní ročník bude moc zajímavý.

Víme, že se v Červených Janovicích věnujete také dětem.

Dlouhodobě spolupracujeme s místní základní školou a kromě jiného jedenkrát ročně jsou u nás v organizaci Svazu tělesně postižených na  návštěvě žáci této školy. Povídáme si co je nového u nich a my jim zase říkáme co se změnilo u nás. Ptáme se dětí na to, kdo u nich doma má nějaké problémy s pohybem a jak se to řeší. Mají možnost vyzkoušet si, jak si například přenést hrneček s čajem když se pohybujete na francouzských holích, jak se ovládá invalidní vozík apod. Děti nám také říkají, že s rodiči často řeší kam pojednou s mladším sourozencem, který je ještě v kočárku. I oni totiž musí řešit přemisťování s dětmi a vítají bezbariérové úpravy prostoru.

Co byste chtěla říci závěrem?

Chtěla bych všem popřát, aby se nikdy neocitly v situaci, kdy  budou řešit   přístup do budov a pohyb v nich podle toho, jestli tam jsou schody nebo nejsou. Často stačí zlomená noha a  schodiště se nezvládne. Současně bych chtěla poděkovat všem, kteří pamatují  na to, že bezbariérový přístup umožní vyřizování různých problémů i seniorům, byť by nebyly  omezeni v pohybu. Bariery nejsou jen fyzické, nejsou to jen schody či nedostatečná  bezbariérová úprava. Mrzí mě, že tyto bariery jsou v lidech a v jejich chování.

Už víme, že direktoriát soutěže STAVBA ROKU střední Čechy Vás chce po Novém roce pozvat na rokování jako kvalifikovaného porotce. Tak děkujeme za rozhovor a Vám, doktorce Madejové i všem čtenářům přeje naše redakce hezké vánoce a hlavně hodně zdraví v novém roce!