Rozhovor s architektkou Michaelou Kuželovou

Architektka Michaela Kuželová
Redakce Spolkové rady se dozvěděla, že Kostelecko nebo chcete-li Černokostelecko má od ročníku 2015 svého gestora, kterým je architektka Michaela Kuželová. Od ní si organizační výbor slibuje přínos nových pohledů na zavedenou proceduru. Protože paní Kuželová nemusí být pro veřejnost v některých lokalitách známá, požádala ji redakce o exkluzívní interview.

Mezi gestory patříte k mladší polovině. Jak dlouho působíte v profesi?

V roce 2004 jsem ukončila studium na fakultě architektury ČVUT v Praze. Již v průběhu studia jsem pracovala v interiérovém studiu a architektonickém ateliéru. Po odchodu na rodičovskou dovolenou s prvním potomkem jsem začala pracovat samostatně na drobných projektech.

Dnes pracujete samostatně nebo v kolektivu?

V současné době pracuji společně s manželem pod značkou „atelier 322″. Věnujeme se obvyklé architektonické tvorbě (novostavbám, rekonstrukcím, úpravám parterů, řešení interiérů…) a doplňkově například i drobným grafickým prezentacím a výrobě modelů. Více na www.atelier322.cz.

Tradice výročních cen pro stavební díla zde běží od roku 1994. Jak jste k pozici gestora dostala?

Moje profese vyžaduje komunikaci na projektovém trhu a tak mě oslovil představitel organizačního výboru. Konkrétní nabídka pana Zahajského na navrhování staveb z Kostelecka do procedury Stavba roku – střední Čechy mi přišla zajímavá. Nejdříve jsem si ale musela zodpovědět pár otázek.

Jak vnímáte Vaši lokalitu a její sounáležitost se se středolabským regionem?

Můj tatínek s oblibou říká Kostelec nad Černočernými lesy. A je to vlastně tak. Krajina je tu jiná než u Kolína, Nymburka … střední Polabí nejsme, ale střední Čechy určitě ano. Přestože magnetismus Prahy je obrovský, vazby Kostelecka na Český Brod, Kolín a Kutnou Horu byly, jsou a budou. Takže první otázka je zodpovězena – patříme k vám.

Jak se stavíte k velké výroční porotě?

Porota je svým složením pestrá. To znamená různé úhly pohledu na stejnou věc. To by mělo být přínosné pro celou proceduru, soutěžící, hodnotící, prostě všechny zúčastněné. Hodnotící extrémy, které všichni známe z různých druhů soutěží – nejnižší rozpočet, architektonické nebo investorské exhibice, dotačně uznatelné náklady atd. – by zde měly být hodnoceny dohromady se „zdravým selským rozumem“. Takže druhá otázka zodpovězena – tento komplexní způsob hodnocení se mi líbí.

Končí hodnocený rok, tak jak to vidíte po Novém roce?

V roce 2016 se těším na spolupráci a nám všem přeji mnoho zdařilých staveb, které zpříjemní naše střední Čechy.

Děkujeme za Vaše odpovědi, určitě se čtenáři se jménem Michaela Kuželová ještě mnohokrát setkají.