JIŘÍ DVOŘÁK: lidé nebojte se, nevyhyneme!

Současná pandemická doba skoro nedovoluje na nákazu nemyslet nebo o ní neslyšet. Je proto logické, že redakce stawebu požádala o rozhovor jednoho z nejznámějších českých porodníků. Lékař Jiří Dvořák nám odpovídal elektronicky. Protože jsme stránky stavební komunity, chtěli jsme ….. ale světem dnes vládne jiné téma. Redakce proto byla při tvorbě exkluzivního interview opatřena rouškou (také kvůli ochraně klávesnice) a příkladně držela nařízení i odborná doporučení. V Česku se tomuto postupu říkávalo papežštější než papež. Nevíme sice jestli všechno děláme dobře, ale máme z našeho přístupu dobrý pocit.

Jak pane Dvořáku nyní vnímáte ve všech pádech skloňovanou infekci? Jak hodnotíte reakci státu v oblasti zásobování ochrannými prostředky proti koronaviru?

Musím se přiznat, že z počátku jsem měl velmi zdrženlivý postoj k opatřením, které vláda prováděla. Brzy jsem si ale uvědomil jaké riziko přináší koronavirová infekce. Ta totiž není vůbec vidět, nepáchne, není hlasitá a přepadne člověka v nejméně střeženém okamžiku. Agresivita této infekce skutečně může vést až k úmrtí a nelze ji tedy podceňovat.  A zde stát zpočátku podcenil dostupnost ochranných prostředků. Z historického hlediska  však nelze nic vyčítat. Při posledním riziku infekce SARS v roce 2003 nakoupila vláda za cca 500 mil Kč léky,  které potom nevyužité musela zlikvidovat. Nikdo na světě nemohl předpokládat takový rozmach této choroby v celosvětovém měřítku.  Jediné co mohu ze svého hlediska kritizovat, je lhaní politiků o dostupnosti ochranných prostředků v prvých dnech. To se však nyní velmi zlepšilo. Na druhou stranu je nutno pochválit vládní opatření, která jak vidíme nyní kopírují i další evropské země.

Takže v Evropě je vše dle očekávání?

Co mne však překvapilo, je totální propad evropského parlamentu a tímto Evropské unie jako instituce. Když se jednalo o tak „závažné“ kauzy jako je název „pomazánkové máslo“ či  „tuzemský rum“ byla exekutiva z Bruselu nekompromisní. Nyní mám pocit, že naši slavní evropští parlamentáři si nasadili respirátory a uzavřeli se do bunkrů s filtrací.  Předpokládám že na rozdíl od kadeřníků, restauratérů, hoteliérů a koneckonců všech slušných občanů jim pořád běží dostatečně vysoký plat  v eurech. Přitom toto je situace, kdy by právě Evropský parlament měl koordinovat opatření v evropských zemích a chránit jejich obyvatele.

Se současnou epidemií asi čekárny u ordinací lékařů nepočítaly. Bylo by vhodné u nových staveb provádět jinou dispozici místností?

Žádné zdravotnické zařízení není na tuto situaci připraveno.  Je však nutné, aby se zdravotnické péče nezhroutila. Holt nám zdravotníkům nezbývá než nasadit pevné nervy a modlit se, abychom neonemocněli.

Nebude potřeba zřizovat v ordinacích „výdejní“ okénka podobná v restauracích?

Nevidím v tom řešení. Zdravotníci se snaží chránit jak to jde. Někdy to ale nejde – koneckonců k lékaři většinou přichází právě nemocný člověk, kterého je potřeba vyšetřit. A to nejde ani přes sklo, ani přes monitor počítače.

Nebo se začne pane Jiří Dvořáku více léčit přes telefon a internet?

To už se stalo. Existují i lékaři, kteří se snaží komunikovat přes internet. V minulosti byly prováděny opakovaně studie o léčení cestou internetu či jiného elektronického kanálu, ale všechny skončily s konstatováním, že osobní kontakt a osobní vyšetřování nelze elektronickou cestou nahradit. Tato doba nám ale ukazuje, kolik zbytečných návštěv lidé k lékaři absolvují. Myslím, že to bude jeden z pozitivních následků této pandemie.

Ptali jsme se zatím vážně – takže můžeme interview trochu odlehčit (např. na obrázku výše jste ten starší vpravo?) . Třeba to lidé víceméně potřebují. Máte pro čtenáře nějaký bonbónek z čekárny?

Já do čekárny moc raději nechodím. Snažíme se, aby v čekárně nebyl pokud možno nikdo zbytečně dlouho. Ale přece jenom – odtáhl jsem od sebe jednotlivé lavice a dal jsem tam násadu od koštěte o délce 1,5 m, aby si mohly pacientky změřit, jak daleko od sebe mají sedět.

Našlo by se pane doktore Dvořáku na dnešní vážné situaci něco nadějného?

Takovým světlem v této době je skutečnost, že i nadále přicházejí nové těhotné (a možná díky tomu, že jsou lidé doma a není do čeho „píchnout“ jich bude ještě více). Poznatky o infekci koronavirem ukazují, že ani ženy, které se nakazily, nemají postižené děti.  A to mne tak trochu uklidňuje. Prostě „lidé nebojte se, nevyhyneme!“

Na podzim mají být senátní volby a Vy patříte mezi nejvíce skloňovaná jména. A Senát Parlamentu, zdá se, postupně nabývá ve veřejném prostoru na významu. Mohou voliči počítat s Vaší ctihodnou kandidaturou už letos?

Díky současné krizové zdravotní situaci jsem si uvědomil, že mé místo je v ambulanci a ne ve škamnech politického byra. Myslím, že jako lékař budu mnohem prospěšnější.  Proto v nejbližší době o politické kariéře neuvažuji.  Ovšem jako volič pečlivě sleduji počínání našich vládních i opozičních politiků a jsem připraven je ve volbách „osolit“.

Děkujeme, že jste si na nás v dnešní vypjaté době udělal čas a přejeme Vám, aby jste útoky všech virů odrazil a byl nám potřebným oporou.

 

JAN DUFEK: parkovací místa jsou v USA větší než v Čechách

Naše soutěž má proceduru s důrazem na veřejné mínění. Každým rokem naše aktivity sleduje více lidí. Nejen mimo Česko ale i ze zámoří. Proto naše redakce stawebu požádala tentokrát o exkluzívní interview Jana Dufka mladšího, kterého od našeho sídla dělilo více jak oceán. Elektronická komunikace moderní doby ale se vzdáleností ani viry problém neměla.

Do Evropy nyní máte daleko. Kde pane krajane nyní žijete?

Momentálně žiji ve městě Houston v americkém Texasu. Pracuji na doktorátu v oboru robotiky na Texas A&M University v nedalekém městě College Station, kam dojíždím. Ve Spojených státech již bydlím šestým rokem, nicméně do Houstonu jsem se přestěhoval teprve minulý rok.

U nás to hned vyvolá filmovou vzpomínku na sousloví při letu Apolla 13: Houstone, máme problém. M v naší soutěži zatím kategorii kosmické stavby nemáme, ale vy tam jistě nějaké velké domy máte. Na jaké panorama máte výhled?

Jelikož bydlím ve výškové budově nedaleko centra, tak výhled z okna je opravdu pěkný. Převážná část Houstonu se skládá z nízkopodlažních budov, přes které je dobře vidět, pokud člověk bydlí ve vyšším patře. Z okna mám výhled i na nedaleký downtown, který se svými mrakodrapy vypadá jako ostrov v moři nižších budov (viz foto s Janem Dufkem výše). I přes to, že bydlím v centru, tak je z okna vidět hodně zeleně, takže si člověk vůbec nepřipadá jako ve velkoměstě.

Který druh budov Vás zde zaujal na první pohled?

Na první pohled mě asi nejvíce zaujaly mrakodrapy, protože na ně člověk z Čech moc zvyklý není. Jenom v Houstonu je 38 budov které mají výšku přes 150 m. Nejvyšší budova pak má 305 metrů. Když člověk stojí v downtownu, kde je největší koncentrace výškových budov, tak je to fascinující pocit. Ještě lepší pocit je, když se člověk podívá do horních pater některého z mrakodrapů (některé mají pro veřejnost otevřené vyhlídkové prostory) a naskytne se mu úžasný rozhled po městě.

Jaké odlišnosti mají místní domy oproti našim zvyklostem?

I z pohledu lajka jsem si všiml mnoha odlišností oproti zvyklostem v Čechách. Jelikož jsou Spojené státy rozmanité, zaměřím se na oblast Houstonu a okolí, kterou znám nejlépe. Rodinné domy tu často mají dřevěnou kostru, a to i domy co na první pohled vypadají jako cihlové. Cihly jsou ale pouze přilepené na povrh domu jako dlaždice. Domy často mají pouze přízemí a vícepatrové domy jsou většinou k vidění pouze v bohatších čtvrtích. Není tu zvykem mít plot kolem domu. Předzahrádku a zahradu většinou tvoří pouze travnatá plocha o kterou se ale majitelé pečlivě starají (většinou na to mají zahradníka). Není moc zvykem mít bohatou okrasnou nebo užitkovou zahradu. Obytné domy jsou většinou uspořádané do obytných čtvrtí. Tyto čtvrti mají pouze rodinné domy, takže se nijak nemísí služby (např. obchody, restaurace a firmy) a místa kde lidé bydlí jako je to obvyklé v Čechách. Čtvrti mají obvykle jednotný architektonický ráz, který je přísně vynucován i když je člověk vlastníkem domu. Jelikož primárním dopravním prostředkem je auto, obytné čtvrti většinou nemívají chodníky. Z hlediska vnitřního uspořádání, domy většinou mají velkou místnost s kuchyní, jídelnou, a obývákem (to je už ale obvyklé i u novostaveb v Čechách). Z té pak vedou chodby do ložnic a koupelen. Je obvyklé, že každé dítě má svůj vlastní pokoj a sdílení pokojů mezi sourozenci jako je obvyklé v Čechách není moc časté. Zaujalo mě, že se tu moc nepoužívají skříně na oblečení jako známe z Čech. Každá ložnice má většinou větší či menší šatnu na oblečení a jiné věci (v angličtině tomu říkají walk-in closet). Klimatizace je v Texasu nutností, jelikož tu teploty přes léto často převyšují 30 °C.

Zmínil by jste nám ještě nějakou bytovou zajímavost?

Není obvyklé si doma zouvat boty.

Mají tam také socialistické panelové sídliště?

Lidé většinou bydlí v rodinných domech a sídliště jako v Čechách jsem tu moc neviděl. Studenti nebo mladí lidé na začátku kariéry, kteří ještě nemají peníze na vlastní dům, často bydlí v bytových komplexech. To je většinou jedna nebo několik budov vlastněných jednou firmou, která pronajímá byty. Tyto komplexy obvykle poskytují různé služby navíc, jako třeba posilovnu nebo bazén.

Stýská se Vám po našich úzkých okresních silnicích nebo rozbitých dálnicích?

Silniční dopravní infrastruktura v Texasu je na velmi dobré úrovni. Houston, jako největší město v Texasu a čtvrté největší ve Spojených státech, má obrovské dálnice, které na některých místech mají i 8 pruhů v jednom směru.

Jak se pane Dufek takovým našim řidičům ze Středolabí v takové spleti jezdí?

Takové dálnice se kříží v obrovských několikapatrových mimoúrovňových křižovatkách. Člověk z Čech vůbec není zvyklý na způsob jízdy na těchto dálnicích. Například, musíte dopředu volit jízdní pruh podle toho kam jedete, protože různé svazky pruhů (i levé) mohou uhýbat a napojovat se na jiné dálnice.

U Američanů je asi autodoprava na předním místě. Podle jejich filmů to vypadá, že ještě před zdravím. Jak to mají s parkováním?

Jelikož většina Američanů se dopravuje autem, silniční síť je tomu velmi dobře přizpůsobená. Navíc rozložení města není tak omezeno historií jako v Čechách (Houston byl založen až v 19. století). Po celém Houstonu se proto dá pohodlně dopravovat autem, což je velký rozdíl například oproti Praze. Je tu dostatek parkovacích míst, protože skoro každá budova (ať již je to restaurace, obchod, nebo divadlo) má buď v sobě nebo kolem sebe parkoviště. Parkovací místa jsou obecně větší než v Čechách, protože ve Spojených státech jsou velmi oblíbené pick-upy a SUV.

Mluví se nyní za Atlantikem také hodně o ekologii staveb?

O ekologii staveb se tu určitě mluví hlavně v souvislosti se změnou klimatu a snahou o udržitelný rozvoj. Mnoho nových budov je navrženo a stavěno s ohledem na ekologii. Například všechny nové budovy na kampusu naší univerzity musí splňovat LEED Silver Rating certifikaci zelených budov. Posuzuje se spotřeba energie, vody, použití ekologických materiálů, ale i třeba výběr vhodného místa na stavbu.

Vaše odpovědi jsou přímo poučné a budou velice čtivé, protože naše soutěž je zaměřena víceméně na užívání staveb. Vaše rodiče na Vás mohou být právem hrdi. Požádáme je o doprovodné fotky. Rádi bychom Vás někdy v budoucnu osobně uvítali na některém stavebním obřadu. Pokud to okolnosti a světový korona vir dovolí.

JITKA VOKOLKOVÁ: radost nám dělá spokojenost občanů

Veřejné stavby oproti soukromým musí dodržovat mnohem více nařízení. Města na ta pravidla mají potřebný počet referentů. Ale jak to dělají v obcích, kde stále sedí na úřadě třeba jen starosta? Na to se redakce stawebu dojela podívat do středočeské obce Tři Dvory, která před několika dny obdržela na jednu takovou stavbu kolaudační souhlas. Místní občané nás odkázali na svoji oblíbenou starostku. Exkluzívní rozhovor nám tak poskytla paní Jitka Vokolková:

Co Vás paní starostko vedlo k rozhodnutí obecní úřadovnu modernizovat?

Budova Obecního úřadu byla postavena téměř před 50 roky. Bylo třeba, s ohledem na narůstající ceny energií, nevyhovující hygienické zázemí a především proto, že budova se zvýšeným přízemím neumožňovala vstup osobám  s omezenou pohybovou schopností, a vše toto najednou řešit.

Co vše paní Vokolková bylo navrženo a jak řešit, kdo všechno se podílel na přípravě a zadání pro zpracování projektu?

Nejdříve byl zpracován projektový záměr obsahující celkový požadavek modernizace budovy, na kterém se podíleli pracovníci Obecního úřadu. Tento záměr byl následně v r. 2015 zastupitelstvem obce schválen. Dokument obsahoval požadavky na úspory energií (navržen plynový kondenzační kotel),  výměnu svítidel za úsporná, zateplení celého pláště budovy, nové zastřešení, odvod dešťové vody a jejich svedení mimo budovu. Především pak byl řešen bezbariérový vstup,  bezbariérové hyg. zařízení a bezbariérový přístup do všech prostor. Následně proběhlo výběrové řízení na zpracovatel projektové dokumentace. Vybraný projektant následně předložil projekt pro stavební povolení.

Kdy byla vlastní modernizace zahájena a jaké problémy bylo nutno řešit?

K zahájení stavebních prací došlo až v roce 2019, přestože od roku 2017 jsme měli k dispozici kompletní projektovou připravenost, vyjasněny byly požadavky na celkový objem a co vše chceme a jak modernizovat. Při stavebním řízení jsme ale narazili na problém s majetkovým vypořádáním ze 70. let 20. století. Bylo proto třeba vyhledat majitele pozemku, na kterých  budova OÚ stojí, i v zahraničí. To nás velmi zpozdilo.

Jak ta investiční akce paní starostko dál pokračovala?

Až po vydání stavebního povolení v druhé polovině roku 2018 jsme následně vypsali výběrové řízení na generálního dodavatel stavebních prací. Přihlásily se celkem 4 stavební společnosti, které předložily své cenové nabídky. Vybrána byla firma s nejnižší cenou. Práce byly zahájeny po podpisu smlouvy o dílo v březnu 2019.

Jaké byly v průběhu výstavby další komplikace?

K žádným komplikacím nedošlo. Práce byly prováděny dle časového plánu, jednotlivé práce plynule navzájem navazovaly a ze strany investora byly koordinovány. Také byla průběžně sledována kvalita prací a výše finančního plnění. Práce probíhaly dobře, nedošlo k prodlevě. Možná také proto, že postup byl neustále sledován zástupcem investora.

Jaká je paní Vokolková celková cena díla a kdy došlo k předání stavebního díla?

Cena díla činila 5 732 383.- Kč bez DPH. Předání díla bylo provedeno po odstranění drobných nedodělků a požadavků veřejnoprávních orgánů v listopadu 2019. Následně jsme požádali o vydání kolaudačního souhlas. To bylo stavebním úřadem vydáno po závěrečné kontrolní prohlídce dne 22. ledna 2020.

Dílo bylo dokonáno, tak z čeho máte největší radost?

Největší radost máme především z toho, že jsme úspěšně celou modernizaci zdárně dokončili v termínu a přitom nedošlo k narušení chodu úřadu.  Dotaci jsme získali bohužel jen na energetické úspory. Radost nám především také dělá spokojenost občanů, kteří dílo velmi pozitivně hodnotí, je umožněn přes venkovní výtah vstup do všech prostor a to i pohyb uvnitř osobám se sníženou pohyblivostí. To dává velké možnosti k vyřizování záležitostí na úřadě, ale i také k návštěvám za účelem spolkových a společenských akcí, voleb, zasedání zastupitelstva nebo k návštěvě obecní knihovny. Věříme, že modernizovaná budova bude nadále a dlouhé roky dobře sloužit občanům naší obce.

Jak se vám pracuje v novém modernizovaném prostředí a jaký je ohlas veřejnosti ze strany občanů obce Tři Dvory?

Budova se po úpravě střechy a fasády stala dominantou obce. Radost nám dělá i využití dešťové vody ze střechy do již nepotřebné odpadní jímky a její další využití. Zdařilo se několik věcí vyřešit najednou. Lidé pozitivně vnímají zateplení, úspory energií, bezbariérový vstup a vnitřní bezbariérové prostředí, využití dešťové vody. Za to vše patří náš velký dík všem, kteří se na provedení modernizace podíleli. Je nám potěšením a velkou ctí, že jsme mohli být nápomocni k vytvoření nových možností a podmínek pro naše občany.

Takové byly odpovědi vážené starostky Jitky Vokolkové ze středních Čech, která v minulosti už také zakusila zodpovědnou roli porotce při hodnocení jiných stavebních děl v rámci procedury STAVBA ROKU viz její hlasování na fotografii.

 

KAŽDOU STAVBU JE TŘEBA ARCHITEKTONICKY PROZKOUMAT

Než gestor organizačního výboru odešle nominační návrh na některé stavební dílo, musí se s ním víceméně seznámit. Těch seznamovacích hledisek může být celá řada – architektonický dojem nevyjímaje.

 

ALEŠ  ZAHAJSKÝ

se cítí svobodný neboť „nad ním“ je jen strop

Parlament se má příští rok usnést na novém stavebním zákoně. Soustavu orgánů státní stavební správy má vytvořit Nejvyšší stavební úřad, krajské stavební úřady a jejich územní pracoviště a jiné stavební úřady. Na některé aspekty Ministerstvem pro místní rozvoj předkládaného zákona jsme se zeptali představitele organizačního výboru STAVBA ROKU, jak sleduje projednávání zákona. Komplexní stavař Aleš Zahajský redakci stawebu řekl:

„Jsou navržena různého stupně důležitá ustanovení jako např. že předseda Úřadu má nárok na plat, naturální plnění i na odchodné nebo že Krajské stavební úřady nebudou účetními jednotkami a pro účely hospodaření mají mít postavení vnitřních organizačních jednotek. K tomuhle se nechci vyjadřovat – to bychom se nedostali na podstatnější věci. Já se cítím svobodný, neboť nade mnou je jen strop, pokud sedím v kanceláři, a nemusím se souvislostí tolik obávat. Jsem technik, mohl bych se vyjadřovat v infinitivu. Ale spíše jsem mluvící typ. Člověk má dvoje uši a jedny ústa – asi aby dvakrát více poslouchal a než mluvil. Jenže já na jedno ucho neslyším, na druhé jsem nedoslýchavý, tak se nedivte, když budu mít delší odpovědi než Vaše otázky.“

Česká televize nedávno odvysílala v přímém přenosu studiový duel proti ministryni Kláře Dostálové k navrženému textu stavebního zákona. Sledoval jste vysílání?

„Ano pane redaktore, celé, na internetu. Paní Dostálová je obdivuhodná žena. Musela vědět, že jde do vosího hnízda. Pamatujete si předchozí jména ministrů pro místní rozvoj? Ne? No vidíte. Ji si pamatovat budete.“

Co nám Nejvyšší stavební úřad přinese dobrého?

„Úřad má být správcem informačních systémů veřejné správy, které umožní dálkový přístup k systémům jako portál stavebníka, národní geoportál územního plánování, evidence správních úkonů, evidence elektronických dokumentací, informační systém identifikačního čísla stavby a informační systém stavebního úřadu.“

Co z toho Vás pane Zahajský nejvíce zaujalo? Asi nic moc, když se dívám na vaše čelo.

„Evidence elektronických dokumentací, která umožní evidenci a ukládání projektové dokumentace. Rýsuje se zavedení možnosti, resp. pro některé subjekty povinnosti, činit elektronická podání prostřednictvím interaktivních formulářů. Právo na přístup k údajům a elektronickým dokumentům v evidenci správních úkonů a v evidenci elektronických dokumentací má mít ten, kdo má podle správního řádu právo nahlížet do spisu. Právo na přístup k projektové dokumentaci zase ten, kdo ji do evidence elektronických dokumentací vložil, kdo se k ní má podle právního předpisu vyjádřit; právo na přístup k projektové dokumentaci ve strojově čitelném formátu ten, kdo předloží souhlas stavebníka nebo vlastníka stavby, které se dokumentace týká. Právo na přístup k vyjádřením má mít rovněž ten, kdo o ně požádal.“

Veřejné stavební právo se, jako součást správního práva moderního státu, začalo rozvíjet v 19. století. Jaké byly jeho milníky?

„Chleba se podle mě nejvíce lámal v letech 1886, 1949 a 1976. Od roku 2006 se jen drobil. Zákon č. 50 pochází  z roku 1976 a díky němu jsem pronikl do oblasti veřejného stavební práva, neboť jsem tento rok vstoupil do maturitního ročníku na stavební průmyslovce. A od té doby je to skoro můj denní chleba. Možná ministryni její příjmení pomůže dostát svých slibů (úsměv).“

Máte nějaké zkušenosti s kritizovaným dlouhým procesem stavebního povolování?

„V době mladší jsem si udělal profesní kolečko, které kromě stavbyvedoucího nebo projektanta či dozora obsahovalo i referenta stavebního úřadu. Jsem však rád, že už nemusím žít v některém z minulých století. Hlavním problémem současné právní úpravy je mylně naznačován velký počet dotčených orgánů, které procesně vystupují ve formě závazných stanovisek, stanovisek, rozhodnutí či vyjádření. Nikde ve stavebním zákoně se však nestanovují konkrétní požadavky na obsah stanovisek dotčených orgánů v oblasti těmito zákony chráněných veřejných zájmů. To je větší problém. Ministerstvo navrhuje, že pokud neintegrovaný dotčený orgán nepodá vyjádření ve stanovené závazné lhůtě (to je nebude vloženo do informačního systému), bude platit, že k navrhované stavbě nemá žádné připomínky. Já jsem pro větší objektivitu spíše pro dotčené orgány neintegrované, jen Ministerstvem za činnost placené státním rozpočtem. „

A to se Vám líbí? Vždyť někteří toto ustanovení kritizují.

„Něco s tím bylo třeba dělat, neboť tato záležitost byla kritizována více než nová právní úprava. Kritika je prospěšná, protože někdy ukáže na nedostatky. Přesto je třeba mít na paměti, že není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Popravdě řečeno, průtahy v drtivé většině nedělá dotčený orgán ani stavební úřad, ale stavebník nebo projektant. Vím o čem mluvím – sám dělám inženýrskou činnost a vydávám stanoviska ve svěřené oblasti, takže střídavě stojím na obou stranách barikády.“

Pozor! Není to u Vás střet zájmů?

„Stanoviska dělám pane redaktore jen na projekty nebo kolaudace staveb veřejného zájmu jako např. parkoviště, prodejny, nemocnice nebo školy, kdežto inženýrskou činnost vykonávám jen na soukromých stavbách jako je rodinný dům bez provozovny. Sám si to dobře hlídám, neboť střet zájmů mi u jiných vadí.“

Zpracovatel zákona ve svém odůvodnění upozorňuje na obecný problém, který způsobuje průtahy a vytváří významné komplikace pro českou stavební praxi, tj. systémovou podjatost.

„Státní správu na úseku stavebního práva totiž vykonávají v přenesené působnosti převážně orgány územní samosprávy. Podle důvodové zprávy v mnoha případech zde však mohou kolidovat legitimní zájmy samospráv prosazované v samostatné působnosti a veřejné zájmy chráněné státem v přenesené působnosti. Z těchto střetů zájmů poté v praxi plyne riziko systémové podjatosti orgánů, resp. úředníků zařazených do orgánů, které mají ve stavebních věcech rozhodovat. Toto riziko může být v mnoha případech skutečné, jindy jen zdánlivé. V praxi toho pak mohou využívat, chcete-li zneužívat, účastníci řízení. Tak plynou z tohoto uspořádání místní klientelistické a korupční hrozby. Divím se, že stát se na to tak dlouho díval a možná ještě spokojeně chrochtal.“

Čeho ještě je dobré si v tomto období všimnout? Můžete vůbec radit?

„V České republice se dle specifikovaného odůvodnění zákona projevuje fragmentizace veřejného stavebního práva v nebývalé míře, ale nikoli ve vztahu k decentralizaci, subsidiaritě a posilování samospráv, nýbrž k dlouhodobému plíživému přibývání kompetencí a počtu vzájemně neprovázaných vykonavatelů státní správy (dotčených orgánů), kteří realizují dílčí působnosti na úseku veřejného stavebního práva ve formě závazných stanovisek. Postupem času byrokracie systematizovala dotčené orgány se silnou pozicí v celém systému. Předchozí generace říkaly, že radit může jen ten komu bylo šedesát nebo byl v Rusku. A já mám splněny obě podmínky.“

Jak vidíte naději, že dojde v roce 2021 k naplnění záměru schváleného vládou?

„Naše stavební právo dospělo do pře-paragraf-ovaného (fuj to je dlouhé slovo – raději ho nějak rozdělte) stavu, ve kterém už nestačí pouhá další novelizace novel. V posledních letech jsme mohli sledovat hned několik novel stavebního zákona a s tím souvisejících předpisů. Ty však nedosáhly v dostatečné míře zamýšlených cílů a nevedly k odstranění zásadních koncepčních problémů v příslušné legislativě. Přesto poslední novely hodně pomohly. Jenomže pro rozmanitost možností se v tom vyznají jen profesionálové a běžný stavebník nebo občasný projektant v záplavě variant územního ne stavebního řízení plave. Ale novely vskutku plno žádostí zjednodušily, zrychlily a tím i poplatkově zlevnily. Už jenom tím, že některé stavby není třeba kolaudovat a stavebník je může hned užívat. Ale jak dodávám, jen tomu kdo se v přípravě záměru vyzná. V procesním právu nebo ve zdravotnictví také potřebujete profíka k vyřízení vašich problémů. Nový zákon navíc zajistí, že dojde k zásadnímu posílení nezávislosti úředníků státní stavební správy, což ale neznamená, že to bude k lepšímu ve všech případech. Zase půjde o individuální lidský přístup. Nařízení jsou nezbytná, ale nesmějí jít nekompromisně proti občanům. Já bych nový zákon vší silou netlačil. Ať si nejprve každý zamete u svého prahu. Nechal bych politické oponenty vycukat. Stejně bude muset dojít ke kompromisům. To je součástí demokracie. My stavaři se nebojíme – jsme potřební za všech režimů.“

Jste pro závazná nebo nezávazná stanoviska dotčených orgánů?

„Jednoznačně jsem pro nezávazná. Ať sám stavební úřad, který rozhoduje nejméně prostřednictvím 2 zaměstnanců (referent a vedoucí), posoudí, zda předložené vyjádření je v souladu se stanovisky dalších orgánů a právních předpisů. A svůj postoj přezkoumatelně odůvodní v rozhodnutí.“

A co byste pane Zahajský na závěr vzkázal ministryni?

„Přes média paní Dostálové mohu pane redaktore vzkázat jen hezký nový rok, neboť odborná záležitost byla ve veřejném prostoru spojena s politickými kauzami. Ostatní bych ji řekl raději přímo.“

Děkujeme za odpovědi. 

Pozn. red.: novoroční vzkaz ministryně Kláry Dostálové pro náš staweb je zveřejněn na záložce ročníku 2019.


 

RADKA MAXOVÁ: sehnání bezbariérového bytu je téměř nadlidský úkol

Největší sympatie třebíčského sálu na letošním udílení cen MOSTY si svým vystoupením získala Radka Maxová. Proto redakce stawebu tuto oblíbenou poslankyni Evropského parlamentu, který je jedním ze 7 orgánů unie a spolu s Radou EU přijímá její legislativní akty, požádala o rozhovor související s naší kategorií bezbariérové stavby.

 

Od začátku své politické kariéry jste se jako vystudovaná chemička soustředila na sociální politiky. Co Vás paní Maxová k tomu vedlo?

Do aktivní politiky jsem vstoupila v roce 2011. Vždy jsem měla potřebu aktivně ovlivňovat dění kolem sebe. A proč jsem si vybrala zrovna sociální politiky? Právě ony nejvíce ovlivňují kvalitu života lidí od narození až po stáří. Začátky nebyly jednoduché. Musela jsem si doplnit odborné kompetence, ale naštěstí mám skvělé lidi kolem sebe, kteří mi s tím pomohli.

Od července letošní roku jste europoslankyní za Českou republiku. Kam by podle Vás měly směřovat sociální politiky EU?

Unie má zatím v oblasti sociální politiky jen omezené pravomoci, jsou však nezbytné pro fungování vnitřního trhu. Výraznější angažmá EU by s sebou přineslo významnější dopady, které mohou přinášet jak užitek, tak i ekonomické problémy. Jako europoslankyně chci hlavně myslet na naše občany, na volný pohyb pracovní síly, na sociální zabezpečení související s volným pohybem, zlepšení, a i sjednocení pravidel pro občany se zdravotním postižením na území EU.

Velmi intenzivně se snažíte s European Disability Forum o založení vnitřní skupiny pro osoby se zdravotním postižením. Jaké aktivity plánujete v rámci této platformy?

Ano, iniciuji vznik a zajišťuji podporu pro její ustavení v Evropském parlamentu. Nyní usilujeme o podporu třech politických frakcí, aby mohla být ustavena předsednictvem Evropského parlamentu během listopadu a prosince 2019. Zatím se členové a podporovatelé schází neformálně, řešíme podněty pro práci.

V České republice jsem v úzkém kontaktu nejen s Národní radou osob se zdravotním postižením, řešíme podněty pro změnu legislativy v rámci EU, například jednotný průkaz, který by umožnil slevu na dálničních známkách nebo návrh na ustavení jednotné frekvence tzv. mluvících tramvají a autobusů v rámci států EU a určení jazyků.

V návaznosti na budování vysokorychlostních vlakových sítí chceme stanovit závazné parametry vybavení nástupišť a navazujících komunikací tak, aby vyhovovaly také lidem s omezenou pohybovou a orientační schopností. A mnoho dalších opatření…

Za Výbor pro kulturu a vzdělávání (CULT) jste se stala členkou CRPD network. Co to konkrétně znamená?

CRPD je zkratka pro Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením. Úkolem CRPD network je dohlížet na dokumenty – legislativního i nelegislativního charakteru – a aktivity, které mají zvýšit povědomí o možných potížích souvisejících se zdravotním postižením. Vedle toho podporuje koordinovaný postup ohledně veřejné debaty a podpory role Evropského parlamentu při implementaci CRPD. Členy toho orgánu jsou Evropský parlament, Evropský ombudsman, Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA) a European Dissability Forum (EDF).

Jak hodnotíte přístup České republiky k osobám se zdravotním postižením?

Občané se zdravotním postižením nejsou lidé „druhé kategorie“ a je naší povinností jim zajistit podmínky pro plnohodnotný život, a v tom máme značné rezervy. Jako nejvíce alarmující vnímám dlouhé lhůty a častou změnovost posuzování invalidity a příspěvku na péči, nedostatečnou síť adekvátních sociálních služeb a způsob jejich financování, také jsme pozapomněli na pečující osoby a v neposlední řadě na dostupnost bezbariérového bydlení. Jsou to témata, kterým se chci i nadále v České republice věnovat. Moje předvolební i povolební motto je: „Jednou nohou v Bruselu, druhou nohou v Česku”. Už práci v Poslanecké sněmovně ČR jsem vnímala jako službu všem občanům.

Jak Vy osobně paní Maxová vidíte problematiku bezbariérového bydlení?

Povinnost obcí mít určitý počet „bezbariérových bytů“ nevyplývá bohužel z žádného právního předpisu. Každá obec tedy zřizuje tyto byty spíše na základě poptávky a svých finančních možností, v praxi však počet bytů samozřejmě nedostačuje. Sehnání bezbariérového bytu je téměř nadlidský úkol. Bezbariérové bydlení se netýká jen lidí s tělesným postižením, ale také se sluchovým, zrakovým a duševním onemocněním. Změna k lepšímu je v rukách nás politiků, i proto se mi těžko lidem vysvětluje, kde je zakopaný pes. Po dostupném bydlení a novele zákona o sociálních službách občanská společnost volá po celou dobu, co jsem v politice. Mrzí mě, že současná i minulá vláda na to zatím nedokázaly adekvátně reagovat.

Děkujeme paní Maxová za rozhovor a čtenářům připomínáme, že poslanci europarlamentu jsou voleni přímou volbou v jednotlivých zemích podle zásad poměrného zastoupení všemi občany unie každých pět let.  Celý parlament má 751 poslanců, z toho ČR zastupuje 21 poslanců. Sídlem EP je francouzský Štrasburk, kde se konají velká plenární zasedání.

 

STARÉ ŘEMESLNÉ PROFESE SE UPLATNILY I VE 21.STOLETÍ

Obdivuhodné úsilí manželů Dufkových při citlivé rekonstrukci středolabského středověkého měšťanského domu U Zlaté štiky ze 13. století bylo na středočeské úrovni patřičně oceněno.

Místem předání plakety byla jezuitská kolej u katedrály sv. Barbary.

Hejtmanka Jaroslava Pokorná-Jermanová (na snímku výše) ve středočeském katalogu soutěže zmínila, že náš region nestárne, neboť je krajem, který se dynamicky rozvíjí a prosperuje.

Svědky slavnostní vyhlášení výsledků krajské soutěže STAVBA ROKU se 11. listopadu 2019 staly historické prostory refektáře Galerie Středočeského kraje.

Výstavní strop síně kutnohorského refektáře byl svědkem ocenění restaurátorských prací s tradičními materiály a technologiemi a barokními výmalbami na oceňovaném domě s fasádou ze 17. století od Svazu podnikatelů ve stavebnictví. Korporátní ředitel Jan Dufek ve svém projevu nezapomněl zmínit spolupracovníka, který se tohoto ocenění nedožil.

V nasvíceném svatomartinském štábním domku si asi stovka účastníků dlouho vyměňovala zkušenosti ze současné výstavby v porovnání s profesemi minulých století.

Při odchodu ke všedním starostem stavební komunita často zmínila skvělé organizační zabezpečení, na kterém se významně podílela především kyticí odměněná Marcela Surá, produkční soutěže.

 

NADACE ABF

Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství je organizátorem celostátní soutěže Stavba roku, ale také provozovatelem vzdělávacího centra v Praze. Díky své výhodné poloze a rozmanitosti prostor se pro jejich využití nabízí široké uplatnění, např. také na různé společenské akce nebo pro prezentační či obchodní jednání. Myšlenka na vyhlášení soutěže Stavba roku vznikla v roce 1992. Tehdy se Nadace ABF stala právním nástupcem Československého střediska výstavby a architektury a navázala na jeho čtyřiatřicetiletou informační a vzdělávací tradici. Převzala i evropské setkání pro architekturu a stavitelství FOR ARCH, které v krátké době přeměnila na největší pražský veletrh a fórum nových stavebních výrobků a technologií, jejichž počet každoročně překračoval v násobcích inovace let minulých.

Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček v katalogu 27. ročníku mj. řekl: „Stavebnictví v České republice patří mezi hlavní národohospodářská odvětví. Stavby jsou charakteristické svým estetickým, sociálním i ekologickým dopadem. Musí být technicky dokonalé a současně reagovat na společenské vztahy a formovat je. Na tom je založena soutěž STAVBA ROKU.“

Soutěž se stala na mnoho let vyvrcholením veletrhu. Soutěž se postupně vyvíjela, tak jak se měnily vnější podmínky.  Sympatické se ukázalo předávání užitečných tašek s katalogem ročníku.

Dlouhodobě stabilní se ukázal systém hodnocení, které soutěž přijala již od svého druhého ročníku. Ten dostal podobu pravidelných prohlídek desítek staveb, které postoupily do druhého kola posuzování a ze kterých porota navrhuje konečnou nominaci. Předsedou správní rady nadace je architekt Jan Fibiger (na snímku níže), který se v roce 2019 poprvé zúčastnil generálního obřadu ve středních Čechách. SIA ČR – Rada výstavby mu letos za jeho významnou dlouhodobou činnost pro obor jako celek a za klíčový podíl na rozvoji a propagaci stavitelství a architektury udělila ocenění Osobnost stavitelství.

 

TRADICE JE TŘEBA UDRŽOVAT

Průmyslník Pavel Kolář je pojem. Jeho rodinná firma, založená ve 20. letech 20. století, je celá desetiletí podnikatelským vzorem. Přes své obchodní aktivity na několika kontinentech si udělá čas na veřejně prospěšnou aktivitu. Nezištnou! V 90. letech působil v dozorčí radě hospodářské komory, v tomto století je prezidentem obchodního grémia, založeného v 19. století. Jako členu direktoria soutěže mu redakce stawebu položila několik otázek.

Pane Koláři, Vaše továrny vyrábějící karoserie pro užitková vozidla, mají ve znaku Kvalitu, Odbornost, Všestrannost. Co je ale pro Vás pojem tradice?

Především spousta nových firem historicky touží po tom, aby měla nějakou tradiční značku, aby měla tradiční názvy. Nám se podařilo to, že můžeme klidně říct, že STAVBA ROKU je už tradiční procedura. Samozřejmě vnímáme některé luxusní značky; to jsou prostě také tradiční věci. A my můžeme veřejně říct, že ta tradice nastává už i u nás, protože si za tu dlouhou dobu co naše akce o stavební díla roku děláme bez nějakých finančních podpor, tak už můžeme skutečně používat název tradiční stavba roku středních Čech. Během desetiletí jsme proceduru prostě měnili, na základě požadavků veřejnosti jsme měnili vymezené území ze kterého mohou stavební díla vzejít, měnily se spolupracující organizace. Už v rámci bezbariérového přístupu jsme překročili krajské působnosti. Takže to byl ten postupný vývoj. Teď ale už můžeme říct, že prostě máme tradiční stavbu roku.

Vaše obchodní aktivity vyžadují hodně cestovat. Říká se o Vás, že nemáte problém dopoledne odřídit přes nechvalně známou D1 Bratislavu a zpět. Z toho také usuzujeme, že k dopravě máte blízko. Proč díla z kategorie dopravní stavby nejsou mezi nominovanými stavbami jiných kategorií tak vidět?

Dopravní stavby mají jednu nevýhodu, že se vlastně ta energie tvoří v těch inženýrských sítích a ve spoustě případech prostě konečný povrch, ten všemi viditelný asfalt silnice je až to poslední, co se na té stavbě dělá.  Přitom pod tím jsou nové rozvody jako např. kanalizace nebo elektrika. A to jsou věci, který nejsou vidět a samozřejmě běžný občan, ale také třeba člen poroty to vnímá trošku jinak, protože ta stavba není celá vidět. I když stavba potom má jakoby docela dobrý povrch, pěkné obrubníky, rovné chodníky, tak to není taková optická bomba jako nově postavená výstavní budova. Objekt se pak většině lidí jeví jako krásný, mající nějaký styl nebo nějaký design. Kdežto ta účelová dopravní stavba taková není. A navíc jsou v podstatě ty komunikace teď bohužel dělaný spíš pro chodce než pro auta. Tam je ten problém že projektanti často upřednostní jiné uživatele a zvětšují chodníky, zvětšují parkovací plochy. Třeba je trošičku. Ale ta samotná vozovka pořád zůstává stejná. Akorát zapomínáme na to, že auta nám narostla do šířky, že se přepravuje více zboží. Takový ty moderní dopravní stavby, kde budou tři pruhy nebo velká parkoviště, tak ty bohužel zatím nevznikají. Mrzí mě to, nevím jestli to je chyba celkové koncepce, ale prostě to se děje. To já si myslím, že ke zrychlení dopravy budou třeba vícepolohové vozovky, parkovací domy. To jsou prostě moderní věci. Zatím však jenom ty dopravní stavby pouze udržujeme, opravujeme a částečně renovujeme, ale nezvětšujeme je kapacitně.

Vaše veřejno-právní soutěž prošla dlouhým vývojem. Z různých zdrojů se dá zjistit, že do organizování procedury jste přistoupil v roce 2005. Od té doby organizační zabezpečení stále zkvalitňuje. Můžete se ohlédnou několik let zpátky?

Také procedura vyhodnocování navržených staveb prodělala vývoj. Ze začátku bylo v porotě menší počet členů.  V posledních letech se počty limitovaly prostorami učebny, což bylo kolem čtyř desítek lidí. Letos se nám podařilo přesunout zasedání velké výroční poroty do větších prostor a počet porotců překročil 70 členů. Direktoriát soutěže pozoruje takový zajímavý fakt, je že když se nám sejdou porotci rozličných oborů, rozličných řemesel, tak to hlasování vidíme jakoby roztříštěné. Ale když se nám tam sejde více stavařů,  skutečných odborníků na stavařinu, tak se nám zdá, že tyhle lidi jako by hlasují společně. Protože samozřejmě ten problém vidí společně, a protože jsou to profíci, tak dokážou ty stavby jakoby posuzovat stejnýma očima, i když na to mají rozličný názor.

Pane Koláři, není člověk ten, aby se zavděčil všem. Při takovém počtu porotců a složitosti vyhodnocování navržených staveb není snadné výsledky všem správně odinterpretovat.

Stává se, že najednou některé nominované stavby zaujmou tím, že mají velkou převahu hlasů. Ale není to tím, že by porota byla nějakým způsobem organizačním výborem účelově ovlivňována. v direktoriátu soutěže jsme de facto čtyři, kteří vlastně sami ani nehlasujeme respektive hlasujeme až když dojde ke shodnému součtu bodů. Máme takové rozhodující hlasy. Historicky jsme to použili asi jenom dvakrát. Tohle to složení direktoriátu má příznivý vliv na vyhodnocení. V poslední době se snažíme, aby jsme měli co nejvíc oborového členění, aby jsme v komisi měli i naprosté laiky, kteří to vnímají jen opticky – jestli se jim ta stavba líbí a posuzují to z úhlu o kterém by profesionál řekl, že to není vůbec žádné kritérium. Přesto to tak chceme, protože stavby jsou stavěny pro uživatele a ne pro soutěže. To si myslím, že nám dělá globální pohled na to bodové hodnocení – ocenění nominovaných staveb.

Jménem čtenářů – děkujeme, že se vyjadřujete přímo k věci, bez zdlouhavých frází. Několik let jsme toužili Vás, Pane Koláři, pro náš web vyzpovídat. Přestože Vás předchází skvělá pověst, na stavebních obřadech se často účastníci ptají jestli přijede průmyslník, tak působíte velmi skromně. Váš otec, továrník Bohuslav Kolář (1930-2017), by na Vás byl hodně hrdý.

 

ACCESS City Award

Také Evropská komise hodlá zaručit rovný přístup k základním právům, zlepšit kvalitu života obyvatelstva a zajistit, aby všichni – bez ohledu na věk, mobilitu nebo schopnosti – měli rovný přístup ke všem zdrojům a potěšením, které města nabízejí. Proto  vyzvala členy Evropské unie, aby se přihlásili do soutěže Evropské město bez bariér (Evropská cena pro bezbariérová města). Očekává totiž, že do roku 2020 bude mít EU 120 milionů lidí se zdravotním postižením a počet obyvatel stárne. Evropa je nyní v zásadě městskou společností a ve městech žijí čtyři z pěti občanů EU. Ocenění Access City Award je cena, která uznává města, která usilovala o to, aby byly pro jejich občany dostupnější.

Soutěž Access City Award organizuje Evropská komise ve spolupráci s Evropským fórem osob se zdravotním postižením (EDF). Jejím cílem je vést města k tomu, aby sdílela své zkušenosti a zlepšovala přístupnost ve prospěch všech. Přihlášky se podávají do 11. září 2019.

STAVEBNÍ ÚŘADY SE MAJÍ VRÁTIT POD PŘÍMOU STÁTNÍ PRAVOMOC

Česká televize ve svém pořadu v neděli 19. května odvysílala diskuzní pořad moderátora Václava Moravce. Zúčastnili se ho ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (na obrázku níže), architekt Jan Kasl, soudce Filip Dienstbier a místopředseda Starostů Jan Farský. Byly projednávány souvislosti se současným postupem při stavebním řízení, rychlost procesu v mezinárodním srovnání, podoba věcného záměru nového stavebního zákona, definované cesty k zjednodušení výstavby, efektivita nových opatření v praxi, způsob tvorby věcného záměru, výhrady kritiků k zadání konstrukce zákona Hospodářskou komorou. Všechny pochybnosti k záměru ministryně Dostálová ozřejmila, byť se ji to mužská čtveřice snažila všemožně ztížit. Je vidět, že cesta ke zjednodušení současné byrokracie nebude jednoduchá.

Když se 28. března 2019 delegace organizačního výboru vrátila z vystoupení na třebíčském pódiu (samostatný výstup je nyní na záložce AKTUÁLNÍ ROČNÍK a později na záložce PŘEDCHOZÍ ROČNÍKY – VÝROČNÍ CENY 2018), vysílala ČT dokumentární pořad o tomto městě, jež bylo díky středověké bazilice a zachovalému židovskému ghettu zapsáno na prestižní seznam UNESCO.

Jestli to bylo plánované, nebo shoda okolností, redakce stawebu neví. Třebíč je druhým největším městem Kraje Vysočina. První písemná zmínka pochází z roku 1277. V době svého největšího rozmachu pak byla Třebíč nejdůležitějším centrem na Moravě po Olomouci a Brnu. O bohaté historii svědčí především areál bývalého kláštera s bazilikou svatého Prokopa, která patří k nejcennějším evropským příkladům přechodu mezi románským a gotickým stylem. Ještě unikátnější hodnotu má však třebíčská židovská čtvrť, která je pozoruhodným souborem staveb, v nichž se jedinečným způsobem navrstvily stopy procházejících staletí. Obě místa byla v roce 2003 zapsána na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, přičemž židovská čtvrť byla první židovskou památkou mimo Svatou zemi, která se na něm ocitnula. Kolín má s Třebíčí tedy dost společného (tedy kromě záležitosti Organizace spojených národů, kde jsou třebíčští dál) a protože se o spanilé jízdě mluvilo nejen na jednání direktoriátu, požádali jsme redakci Žurnálu o zajištění exkluzívního rozhovoru s některým z účastníků pro naše webové stránky.

Socha svobody, Pompeje, Zámek Chantilly, Puebla v Mexiku, Chrám v Edfu, Marrakéš, Hanoj……, to jsou podle dokumentu vysílaném v České televizi jen některé unikáty ze seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Ale co UNESCO a Kolín ?

Logo UNESCOV roce 2014 vznikla myšlenka zapsat město Kolín na seznam památek UNESCO.

Předsedou přípravného výboru iniciativy Obchodního grémia Kolín je Ing. Jan Dufek.

Za založení přípravného výboru Kolín do UNESCO a za zřízení portálu Stavba roku středních Čech pro navrhování stavebních děl a za moderní a procedurální přehled této tradice byl 12. února 2015 gremiální viceprezident Jan Dufek na zasedání spolkové obce v kolínském hotelu Theresia nominován na prestižní cenu pro Osobnost Kolína.

Redaktor Michal Černý z Kolínského Presu položil předsedovi přípravného výboru iniciativy Obchodního grémia Kolín Janu Dufkovi několik otázek týkající se myšlenky zapsat město Kolín na seznam památek UNESCO a my se s vámi o odpovědi podělíme.

Jak a proč myšlenka vznikla?

Myšlenka zapsání královského města Kolína postupně uzrávala. Jako rodilý kolíňák jsem si postupně uvědomoval jak velký historický a památkový potenciál město Kolín má. I mně jako každodennímu obyvateli města zůstávají významné památkové objekty skryty. Zlomovým okamžikem byla v roce 2014 návštěva partnerů ze zahraničí a snaha jim co nejlépe prezentovat památky Kolína. V tom okamžiku jsem si uvědomil, jak velkou historickou hodnotu památky Kolína mají a jak málo je umíme prezentovat světu. Zvláště pak židovská historie v Kolíně, na kterou bych se právě navrhoval zaměřit. Dovolím si citovat:

„Asi v první polovině 14. století se zde usídlili Židé, jsou doloženi v městských knihách k roku 1377. Židovská obec v Kolíně postupně nabyla značného významu, řadí se mezi největší a nejvlivnější do poloviny 19. století. Za vlády Marie Terezie žil v Kolíně vlivný městský úředník Tumlíř. Nařízení císařovny o vystěhování Židů z českých měst odmítl uposlechnout. Proto Židé v Kolíně zůstali a o každém velkém svátku se pak za svého dobrodince modlili v synagoze.“

Nejvýznamnější židovskou památku tvoří bývalé židovské ghetto se synagogou ze 17. století a druhý nejstarší a druhý největší židovský hřbitov v Čechách z roku 1418 s více než 2600 náhrobky. Je zde také náhrobek syna známého pražského rabína Löwa z roku 1599. Na Zálabí se nachází nový židovský hřbitov , který byl značně poškozen během 2. světové války a při stavbě mostu přes Labe.

Dalším podnětem bylo zjištění, že většina cestovních kanceláří a prezentace památek v České republice je směřována právě na památky zapsané na Seznam památek UNESCO, což v praxi znamená, že většina zahraničních turistů se o Kolínu ani nedoví.

Co má následovat dál?

Prvním mým úkolem bylo vytvoření přípravného výboru iniciativy Obchodního grémia Kolín pro návrh zápisu města Kolína na Seznam památek UNESCO. Lednové gremiální zasedání dalo postupným krokům plnou podporu. V současné době je přípravný výbor sestaven ve velice kvalitním obsazení, ale jeho složení ještě není konečné. Není třeba, aby přípravný výbor byl mnohapočetný, ale bylo by na škodu odmítnout přínos zainteresovaného jedince. Hlavním úkolem výboru bude příprava a podání „Podnětu k zařazení na národní indikativní seznam“.

Jaké odhadujete šance na zapsání města Kolína na seznam památek UNESCO?

Žádné ze zapisovaných měst nemělo snadnou cestu a nejistota tu je do poslední chvíle. Myšlenka zápisu města Kolína na Seznam památek UNESCO je z kategorie velmi smělých, leč dle mého názoru dosažitelných. Skupina, která se bude podílet na zpracování žádosti, je velmi erudovaná a je připravená tento záměr prosadit. Máme podporu vedení Středočeského kraje, vedení města Kolína, Spolkové rady, Měšťanského výboru a dalších organizací. Chtěl bych do iniciativy začlenit také někoho z kolínského Sdružení zdravotně postižených, aby se necítili jako nepotřební. Cítím v Kolíně, že myšlenka se dobře ujala a tak už jen zbývá to společně dotáhnout do cíle. Skupina, která se bude podílet na zpracování žádosti, je velmi erudovaná a je připravená tento záměr prosadit.


V roce 2019 být na seznamu světového dědictví UNESCO znamená nejen mezinárodní prestiž, ale i turistický věhlas. O zápis na tento seznam usilují i evropská lázeňská města, v čele s Karlovými Vary. Jednodušší je zápis jednoho objektu než celé obce. Ale výrazné kolínské osobnosti to předem nevzdávají.