RADKA MAXOVÁ: sehnání bezbariérového bytu je téměř nadlidský úkol

Největší sympatie třebíčského sálu na letošním udílení cen MOSTY si svým vystoupením získala Radka Maxová. Proto redakce stawebu tuto oblíbenou poslankyni Evropského parlamentu, který je jedním ze 7 orgánů unie a spolu s Radou EU přijímá její legislativní akty, požádala o rozhovor související s naší kategorií bezbariérové stavby.

 

Od začátku své politické kariéry jste se jako vystudovaná chemička soustředila na sociální politiky. Co Vás paní Maxová k tomu vedlo?

Do aktivní politiky jsem vstoupila v roce 2011. Vždy jsem měla potřebu aktivně ovlivňovat dění kolem sebe. A proč jsem si vybrala zrovna sociální politiky? Právě ony nejvíce ovlivňují kvalitu života lidí od narození až po stáří. Začátky nebyly jednoduché. Musela jsem si doplnit odborné kompetence, ale naštěstí mám skvělé lidi kolem sebe, kteří mi s tím pomohli.

Od července letošní roku jste europoslankyní za Českou republiku. Kam by podle Vás měly směřovat sociální politiky EU?

Unie má zatím v oblasti sociální politiky jen omezené pravomoci, jsou však nezbytné pro fungování vnitřního trhu. Výraznější angažmá EU by s sebou přineslo významnější dopady, které mohou přinášet jak užitek, tak i ekonomické problémy. Jako europoslankyně chci hlavně myslet na naše občany, na volný pohyb pracovní síly, na sociální zabezpečení související s volným pohybem, zlepšení, a i sjednocení pravidel pro občany se zdravotním postižením na území EU.

Velmi intenzivně se snažíte s European Disability Forum o založení vnitřní skupiny pro osoby se zdravotním postižením. Jaké aktivity plánujete v rámci této platformy?

Ano, iniciuji vznik a zajišťuji podporu pro její ustavení v Evropském parlamentu. Nyní usilujeme o podporu třech politických frakcí, aby mohla být ustavena předsednictvem Evropského parlamentu během listopadu a prosince 2019. Zatím se členové a podporovatelé schází neformálně, řešíme podněty pro práci.

V České republice jsem v úzkém kontaktu nejen s Národní radou osob se zdravotním postižením, řešíme podněty pro změnu legislativy v rámci EU, například jednotný průkaz, který by umožnil slevu na dálničních známkách nebo návrh na ustavení jednotné frekvence tzv. mluvících tramvají a autobusů v rámci států EU a určení jazyků.

V návaznosti na budování vysokorychlostních vlakových sítí chceme stanovit závazné parametry vybavení nástupišť a navazujících komunikací tak, aby vyhovovaly také lidem s omezenou pohybovou a orientační schopností. A mnoho dalších opatření…

Za Výbor pro kulturu a vzdělávání (CULT) jste se stala členkou CRPD network. Co to konkrétně znamená?

CRPD je zkratka pro Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením. Úkolem CRPD network je dohlížet na dokumenty – legislativního i nelegislativního charakteru – a aktivity, které mají zvýšit povědomí o možných potížích souvisejících se zdravotním postižením. Vedle toho podporuje koordinovaný postup ohledně veřejné debaty a podpory role Evropského parlamentu při implementaci CRPD. Členy toho orgánu jsou Evropský parlament, Evropský ombudsman, Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA) a European Dissability Forum (EDF).

Jak hodnotíte přístup České republiky k osobám se zdravotním postižením?

Občané se zdravotním postižením nejsou lidé „druhé kategorie“ a je naší povinností jim zajistit podmínky pro plnohodnotný život, a v tom máme značné rezervy. Jako nejvíce alarmující vnímám dlouhé lhůty a častou změnovost posuzování invalidity a příspěvku na péči, nedostatečnou síť adekvátních sociálních služeb a způsob jejich financování, také jsme pozapomněli na pečující osoby a v neposlední řadě na dostupnost bezbariérového bydlení. Jsou to témata, kterým se chci i nadále v České republice věnovat. Moje předvolební i povolební motto je: „Jednou nohou v Bruselu, druhou nohou v Česku”. Už práci v Poslanecké sněmovně ČR jsem vnímala jako službu všem občanům.

Jak Vy osobně paní Maxová vidíte problematiku bezbariérového bydlení?

Povinnost obcí mít určitý počet „bezbariérových bytů“ nevyplývá bohužel z žádného právního předpisu. Každá obec tedy zřizuje tyto byty spíše na základě poptávky a svých finančních možností, v praxi však počet bytů samozřejmě nedostačuje. Sehnání bezbariérového bytu je téměř nadlidský úkol. Bezbariérové bydlení se netýká jen lidí s tělesným postižením, ale také se sluchovým, zrakovým a duševním onemocněním. Změna k lepšímu je v rukách nás politiků, i proto se mi těžko lidem vysvětluje, kde je zakopaný pes. Po dostupném bydlení a novele zákona o sociálních službách občanská společnost volá po celou dobu, co jsem v politice. Mrzí mě, že současná i minulá vláda na to zatím nedokázaly adekvátně reagovat.

Děkujeme paní Maxová za rozhovor a čtenářům připomínáme, že poslanci europarlamentu jsou voleni přímou volbou v jednotlivých zemích podle zásad poměrného zastoupení všemi občany unie každých pět let.  Celý parlament má 751 poslanců, z toho ČR zastupuje 21 poslanců. Sídlem EP je francouzský Štrasburk, kde se konají velká plenární zasedání.

 

STARÉ ŘEMESLNÉ PROFESE SE UPLATNILY I VE 21.STOLETÍ

Obdivuhodné úsilí manželů Dufkových při citlivé rekonstrukci středolabského středověkého měšťanského domu U Zlaté štiky ze 13. století bylo na středočeské úrovni patřičně oceněno.

Místem předání plakety byla jezuitská kolej u katedrály sv. Barbary.

Hejtmanka Jaroslava Pokorná-Jermanová (na snímku výše) ve středočeském katalogu soutěže zmínila, že náš region nestárne, neboť je krajem, který se dynamicky rozvíjí a prosperuje.

Svědky slavnostní vyhlášení výsledků krajské soutěže STAVBA ROKU se 11. listopadu 2019 staly historické prostory refektáře Galerie Středočeského kraje.

Výstavní strop síně kutnohorského refektáře byl svědkem ocenění restaurátorských prací s tradičními materiály a technologiemi a barokními výmalbami na oceňovaném domě s fasádou ze 17. století od Svazu podnikatelů ve stavebnictví. Korporátní ředitel Jan Dufek ve svém projevu nezapomněl zmínit spolupracovníka, který se tohoto ocenění nedožil.

V nasvíceném svatomartinském štábním domku si asi stovka účastníků dlouho vyměňovala zkušenosti ze současné výstavby v porovnání s profesemi minulých století.

Při odchodu ke všedním starostem stavební komunita často zmínila skvělé organizační zabezpečení, na kterém se významně podílela především kyticí odměněná Marcela Surá, produkční soutěže.

 

NADACE ABF

Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství je organizátorem celostátní soutěže Stavba roku, ale také provozovatelem vzdělávacího centra v Praze. Díky své výhodné poloze a rozmanitosti prostor se pro jejich využití nabízí široké uplatnění, např. také na různé společenské akce nebo pro prezentační či obchodní jednání. Myšlenka na vyhlášení soutěže Stavba roku vznikla v roce 1992. Tehdy se Nadace ABF stala právním nástupcem Československého střediska výstavby a architektury a navázala na jeho čtyřiatřicetiletou informační a vzdělávací tradici. Převzala i evropské setkání pro architekturu a stavitelství FOR ARCH, které v krátké době přeměnila na největší pražský veletrh a fórum nových stavebních výrobků a technologií, jejichž počet každoročně překračoval v násobcích inovace let minulých.

Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček v katalogu 27. ročníku mj. řekl: „Stavebnictví v České republice patří mezi hlavní národohospodářská odvětví. Stavby jsou charakteristické svým estetickým, sociálním i ekologickým dopadem. Musí být technicky dokonalé a současně reagovat na společenské vztahy a formovat je. Na tom je založena soutěž STAVBA ROKU.“

Soutěž se stala na mnoho let vyvrcholením veletrhu. Soutěž se postupně vyvíjela, tak jak se měnily vnější podmínky.  Sympatické se ukázalo předávání užitečných tašek s katalogem ročníku.

Dlouhodobě stabilní se ukázal systém hodnocení, které soutěž přijala již od svého druhého ročníku. Ten dostal podobu pravidelných prohlídek desítek staveb, které postoupily do druhého kola posuzování a ze kterých porota navrhuje konečnou nominaci. Předsedou správní rady nadace je architekt Jan Fibiger (na snímku níže), který se v roce 2019 poprvé zúčastnil generálního obřadu ve středních Čechách. SIA ČR – Rada výstavby mu letos za jeho významnou dlouhodobou činnost pro obor jako celek a za klíčový podíl na rozvoji a propagaci stavitelství a architektury udělila ocenění Osobnost stavitelství.

 

TRADICE JE TŘEBA UDRŽOVAT

Průmyslník Pavel Kolář je pojem. Jeho rodinná firma, založená ve 20. letech 20. století, je celá desetiletí podnikatelským vzorem. Přes své obchodní aktivity na několika kontinentech si udělá čas na veřejně prospěšnou aktivitu. Nezištnou! V 90. letech působil v dozorčí radě hospodářské komory, v tomto století je prezidentem obchodního grémia, založeného v 19. století. Jako členu direktoria soutěže mu redakce stawebu položila několik otázek.

Pane Koláři, Vaše továrny vyrábějící karoserie pro užitková vozidla, mají ve znaku Kvalitu, Odbornost, Všestrannost. Co je ale pro Vás pojem tradice?

Především spousta nových firem historicky touží po tom, aby měla nějakou tradiční značku, aby měla tradiční názvy. Nám se podařilo to, že můžeme klidně říct, že STAVBA ROKU je už tradiční procedura. Samozřejmě vnímáme některé luxusní značky; to jsou prostě také tradiční věci. A my můžeme veřejně říct, že ta tradice nastává už i u nás, protože si za tu dlouhou dobu co naše akce o stavební díla roku děláme bez nějakých finančních podpor, tak už můžeme skutečně používat název tradiční stavba roku středních Čech. Během desetiletí jsme proceduru prostě měnili, na základě požadavků veřejnosti jsme měnili vymezené území ze kterého mohou stavební díla vzejít, měnily se spolupracující organizace. Už v rámci bezbariérového přístupu jsme překročili krajské působnosti. Takže to byl ten postupný vývoj. Teď ale už můžeme říct, že prostě máme tradiční stavbu roku.

Vaše obchodní aktivity vyžadují hodně cestovat. Říká se o Vás, že nemáte problém dopoledne odřídit přes nechvalně známou D1 Bratislavu a zpět. Z toho také usuzujeme, že k dopravě máte blízko. Proč díla z kategorie dopravní stavby nejsou mezi nominovanými stavbami jiných kategorií tak vidět?

Dopravní stavby mají jednu nevýhodu, že se vlastně ta energie tvoří v těch inženýrských sítích a ve spoustě případech prostě konečný povrch, ten všemi viditelný asfalt silnice je až to poslední, co se na té stavbě dělá.  Přitom pod tím jsou nové rozvody jako např. kanalizace nebo elektrika. A to jsou věci, který nejsou vidět a samozřejmě běžný občan, ale také třeba člen poroty to vnímá trošku jinak, protože ta stavba není celá vidět. I když stavba potom má jakoby docela dobrý povrch, pěkné obrubníky, rovné chodníky, tak to není taková optická bomba jako nově postavená výstavní budova. Objekt se pak většině lidí jeví jako krásný, mající nějaký styl nebo nějaký design. Kdežto ta účelová dopravní stavba taková není. A navíc jsou v podstatě ty komunikace teď bohužel dělaný spíš pro chodce než pro auta. Tam je ten problém že projektanti často upřednostní jiné uživatele a zvětšují chodníky, zvětšují parkovací plochy. Třeba je trošičku. Ale ta samotná vozovka pořád zůstává stejná. Akorát zapomínáme na to, že auta nám narostla do šířky, že se přepravuje více zboží. Takový ty moderní dopravní stavby, kde budou tři pruhy nebo velká parkoviště, tak ty bohužel zatím nevznikají. Mrzí mě to, nevím jestli to je chyba celkové koncepce, ale prostě to se děje. To já si myslím, že ke zrychlení dopravy budou třeba vícepolohové vozovky, parkovací domy. To jsou prostě moderní věci. Zatím však jenom ty dopravní stavby pouze udržujeme, opravujeme a částečně renovujeme, ale nezvětšujeme je kapacitně.

Vaše veřejno-právní soutěž prošla dlouhým vývojem. Z různých zdrojů se dá zjistit, že do organizování procedury jste přistoupil v roce 2005. Od té doby organizační zabezpečení stále zkvalitňuje. Můžete se ohlédnou několik let zpátky?

Také procedura vyhodnocování navržených staveb prodělala vývoj. Ze začátku bylo v porotě menší počet členů.  V posledních letech se počty limitovaly prostorami učebny, což bylo kolem čtyř desítek lidí. Letos se nám podařilo přesunout zasedání velké výroční poroty do větších prostor a počet porotců překročil 70 členů. Direktoriát soutěže pozoruje takový zajímavý fakt, je že když se nám sejdou porotci rozličných oborů, rozličných řemesel, tak to hlasování vidíme jakoby roztříštěné. Ale když se nám tam sejde více stavařů,  skutečných odborníků na stavařinu, tak se nám zdá, že tyhle lidi jako by hlasují společně. Protože samozřejmě ten problém vidí společně, a protože jsou to profíci, tak dokážou ty stavby jakoby posuzovat stejnýma očima, i když na to mají rozličný názor.

Pane Koláři, není člověk ten, aby se zavděčil všem. Při takovém počtu porotců a složitosti vyhodnocování navržených staveb není snadné výsledky všem správně odinterpretovat.

Stává se, že najednou některé nominované stavby zaujmou tím, že mají velkou převahu hlasů. Ale není to tím, že by porota byla nějakým způsobem organizačním výborem účelově ovlivňována. v direktoriátu soutěže jsme de facto čtyři, kteří vlastně sami ani nehlasujeme respektive hlasujeme až když dojde ke shodnému součtu bodů. Máme takové rozhodující hlasy. Historicky jsme to použili asi jenom dvakrát. Tohle to složení direktoriátu má příznivý vliv na vyhodnocení. V poslední době se snažíme, aby jsme měli co nejvíc oborového členění, aby jsme v komisi měli i naprosté laiky, kteří to vnímají jen opticky – jestli se jim ta stavba líbí a posuzují to z úhlu o kterém by profesionál řekl, že to není vůbec žádné kritérium. Přesto to tak chceme, protože stavby jsou stavěny pro uživatele a ne pro soutěže. To si myslím, že nám dělá globální pohled na to bodové hodnocení – ocenění nominovaných staveb.

Jménem čtenářů – děkujeme, že se vyjadřujete přímo k věci, bez zdlouhavých frází. Několik let jsme toužili Vás, Pane Koláři, pro náš web vyzpovídat. Přestože Vás předchází skvělá pověst, na stavebních obřadech se často účastníci ptají jestli přijede průmyslník, tak působíte velmi skromně. Váš otec, továrník Bohuslav Kolář (1930-2017), by na Vás byl hodně hrdý.

 

ACCESS City Award

Také Evropská komise hodlá zaručit rovný přístup k základním právům, zlepšit kvalitu života obyvatelstva a zajistit, aby všichni – bez ohledu na věk, mobilitu nebo schopnosti – měli rovný přístup ke všem zdrojům a potěšením, které města nabízejí. Proto  vyzvala členy Evropské unie, aby se přihlásili do soutěže Evropské město bez bariér (Evropská cena pro bezbariérová města). Očekává totiž, že do roku 2020 bude mít EU 120 milionů lidí se zdravotním postižením a počet obyvatel stárne. Evropa je nyní v zásadě městskou společností a ve městech žijí čtyři z pěti občanů EU. Ocenění Access City Award je cena, která uznává města, která usilovala o to, aby byly pro jejich občany dostupnější.

Soutěž Access City Award organizuje Evropská komise ve spolupráci s Evropským fórem osob se zdravotním postižením (EDF). Jejím cílem je vést města k tomu, aby sdílela své zkušenosti a zlepšovala přístupnost ve prospěch všech. Přihlášky se podávají do 11. září 2019.

STAVEBNÍ ÚŘADY SE MAJÍ VRÁTIT POD PŘÍMOU STÁTNÍ PRAVOMOC

Česká televize ve svém pořadu v neděli 19. května odvysílala diskuzní pořad moderátora Václava Moravce. Zúčastnili se ho ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (na obrázku níže), architekt Jan Kasl, soudce Filip Dienstbier a místopředseda Starostů Jan Farský. Byly projednávány souvislosti se současným postupem při stavebním řízení, rychlost procesu v mezinárodním srovnání, podoba věcného záměru nového stavebního zákona, definované cesty k zjednodušení výstavby, efektivita nových opatření v praxi, způsob tvorby věcného záměru, výhrady kritiků k zadání konstrukce zákona Hospodářskou komorou. Všechny pochybnosti k záměru ministryně Dostálová ozřejmila, byť se ji to mužská čtveřice snažila všemožně ztížit. Je vidět, že cesta ke zjednodušení současné byrokracie nebude jednoduchá.

Když se 28. března 2019 delegace organizačního výboru vrátila z vystoupení na třebíčském pódiu (samostatný výstup je nyní na záložce AKTUÁLNÍ ROČNÍK a později na záložce PŘEDCHOZÍ ROČNÍKY – VÝROČNÍ CENY 2018), vysílala ČT dokumentární pořad o tomto městě, jež bylo díky středověké bazilice a zachovalému židovskému ghettu zapsáno na prestižní seznam UNESCO.

Jestli to bylo plánované, nebo shoda okolností, redakce stawebu neví. Třebíč je druhým největším městem Kraje Vysočina. První písemná zmínka pochází z roku 1277. V době svého největšího rozmachu pak byla Třebíč nejdůležitějším centrem na Moravě po Olomouci a Brnu. O bohaté historii svědčí především areál bývalého kláštera s bazilikou svatého Prokopa, která patří k nejcennějším evropským příkladům přechodu mezi románským a gotickým stylem. Ještě unikátnější hodnotu má však třebíčská židovská čtvrť, která je pozoruhodným souborem staveb, v nichž se jedinečným způsobem navrstvily stopy procházejících staletí. Obě místa byla v roce 2003 zapsána na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, přičemž židovská čtvrť byla první židovskou památkou mimo Svatou zemi, která se na něm ocitnula. Kolín má s Třebíčí tedy dost společného (tedy kromě záležitosti Organizace spojených národů, kde jsou třebíčští dál) a protože se o spanilé jízdě mluvilo nejen na jednání direktoriátu, požádali jsme redakci Žurnálu o zajištění exkluzívního rozhovoru s některým z účastníků pro naše webové stránky.

Socha svobody, Pompeje, Zámek Chantilly, Puebla v Mexiku, Chrám v Edfu, Marrakéš, Hanoj……, to jsou podle dokumentu vysílaném v České televizi jen některé unikáty ze seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Ale co UNESCO a Kolín ?

Logo UNESCOV roce 2014 vznikla myšlenka zapsat město Kolín na seznam památek UNESCO.

Předsedou přípravného výboru iniciativy Obchodního grémia Kolín je Ing. Jan Dufek.

Za založení přípravného výboru Kolín do UNESCO a za zřízení portálu Stavba roku středních Čech pro navrhování stavebních děl a za moderní a procedurální přehled této tradice byl 12. února 2015 gremiální viceprezident Jan Dufek na zasedání spolkové obce v kolínském hotelu Theresia nominován na prestižní cenu pro Osobnost Kolína.

Redaktor Michal Černý z Kolínského Presu položil předsedovi přípravného výboru iniciativy Obchodního grémia Kolín Janu Dufkovi několik otázek týkající se myšlenky zapsat město Kolín na seznam památek UNESCO a my se s vámi o odpovědi podělíme.

Jak a proč myšlenka vznikla?

Myšlenka zapsání královského města Kolína postupně uzrávala. Jako rodilý kolíňák jsem si postupně uvědomoval jak velký historický a památkový potenciál město Kolín má. I mně jako každodennímu obyvateli města zůstávají významné památkové objekty skryty. Zlomovým okamžikem byla v roce 2014 návštěva partnerů ze zahraničí a snaha jim co nejlépe prezentovat památky Kolína. V tom okamžiku jsem si uvědomil, jak velkou historickou hodnotu památky Kolína mají a jak málo je umíme prezentovat světu. Zvláště pak židovská historie v Kolíně, na kterou bych se právě navrhoval zaměřit. Dovolím si citovat:

„Asi v první polovině 14. století se zde usídlili Židé, jsou doloženi v městských knihách k roku 1377. Židovská obec v Kolíně postupně nabyla značného významu, řadí se mezi největší a nejvlivnější do poloviny 19. století. Za vlády Marie Terezie žil v Kolíně vlivný městský úředník Tumlíř. Nařízení císařovny o vystěhování Židů z českých měst odmítl uposlechnout. Proto Židé v Kolíně zůstali a o každém velkém svátku se pak za svého dobrodince modlili v synagoze.“

Nejvýznamnější židovskou památku tvoří bývalé židovské ghetto se synagogou ze 17. století a druhý nejstarší a druhý největší židovský hřbitov v Čechách z roku 1418 s více než 2600 náhrobky. Je zde také náhrobek syna známého pražského rabína Löwa z roku 1599. Na Zálabí se nachází nový židovský hřbitov , který byl značně poškozen během 2. světové války a při stavbě mostu přes Labe.

Dalším podnětem bylo zjištění, že většina cestovních kanceláří a prezentace památek v České republice je směřována právě na památky zapsané na Seznam památek UNESCO, což v praxi znamená, že většina zahraničních turistů se o Kolínu ani nedoví.

Co má následovat dál?

Prvním mým úkolem bylo vytvoření přípravného výboru iniciativy Obchodního grémia Kolín pro návrh zápisu města Kolína na Seznam památek UNESCO. Lednové gremiální zasedání dalo postupným krokům plnou podporu. V současné době je přípravný výbor sestaven ve velice kvalitním obsazení, ale jeho složení ještě není konečné. Není třeba, aby přípravný výbor byl mnohapočetný, ale bylo by na škodu odmítnout přínos zainteresovaného jedince. Hlavním úkolem výboru bude příprava a podání „Podnětu k zařazení na národní indikativní seznam“.

Jaké odhadujete šance na zapsání města Kolína na seznam památek UNESCO?

Žádné ze zapisovaných měst nemělo snadnou cestu a nejistota tu je do poslední chvíle. Myšlenka zápisu města Kolína na Seznam památek UNESCO je z kategorie velmi smělých, leč dle mého názoru dosažitelných. Skupina, která se bude podílet na zpracování žádosti, je velmi erudovaná a je připravená tento záměr prosadit. Máme podporu vedení Středočeského kraje, vedení města Kolína, Spolkové rady, Měšťanského výboru a dalších organizací. Chtěl bych do iniciativy začlenit také někoho z kolínského Sdružení zdravotně postižených, aby se necítili jako nepotřební. Cítím v Kolíně, že myšlenka se dobře ujala a tak už jen zbývá to společně dotáhnout do cíle. Skupina, která se bude podílet na zpracování žádosti, je velmi erudovaná a je připravená tento záměr prosadit.


V roce 2019 být na seznamu světového dědictví UNESCO znamená nejen mezinárodní prestiž, ale i turistický věhlas. O zápis na tento seznam usilují i evropská lázeňská města, v čele s Karlovými Vary. Jednodušší je zápis jednoho objektu než celé obce. Ale výrazné kolínské osobnosti to předem nevzdávají.